Bývala jsem člověk zaměřený na výkon, který měl minimální sebehodnotu a nevěděl, kdo je a kam směřuje, neznala jsem vůbec své hranice.
Bylo pro mne obtížné rozlišit, kdo jsem já a co je moje přání.
Můj život formovaly přání a představy druhých lidí.
Fyzické projevy mého těla (chcete-li nemoc) mi toto vše zrcadlily stejně jako později můj syn.
Nebylo lehké začít hledat jinou cestu a poznat, kde v tom všem zmatku jsem vlastně já.
Je to cesta poznání, která stojí za to, protože život tady je dar.
Pokud prožíváte podobné pocity, vězte, že v tom nemusíte být sami ❤️